Just a normal day

1. října 2015 v 21:08 |  Takové obecné úvahy
Do dneška jsem se přes tebe nepřenesla. Nechci si asi ani sama sobě přiznat, že to tak je. Chtěla jsem si namlouvat, že to mezi náma byl jenom úlet, jenom hra pro nás oba, ale pravda je, ač bych nikdy nikomu neřekla pravdu, že jsi byl láska mýho života. Všechno s tebou bylo snadný. Bylo to tak nějak samozřejmý. Nemusela jsem nad ničím uvažovat, prostě to šlo samo. A od tý doby, co jsi mě opustil, je všechno jenom horší.
Nikdy jsem nebyla pohodářka, která se ničim nestresuje a žije jenom kouzlem okamžiku. Užívá si každou chvíli. Vždycky jsem nad věcma přemýšlela, analyzovala je, hrotila, akorát si komplikovala život. Ale pak jsem poznala tebe a myslet jsem přestala. Řídila jsem se srdcem a zažila jedny z nejkrásnějších chvílí svýho života. Asi jsem fakt jenom pitomá naivka, ale i teď po tom všem věřim tomu, že bych si tě nakonec vzala. Kdyby se nestalo pár těch pitomejch věcí, co se stalo, vlastně jedna konkrétní - lítací akce - tak bych si nakonec vybrala tebe a nakonec si tě vzala. Skvěle jsme se k sobě hodili, měli tolik společnýho. Myslim, že kdybych si neprošla tvojí ztrátou, můj život by byl teď úplně jinej. Nezažila bych tu šílenou bolest, která mě připravila o zbytky psychický vyrovnanosti. Nebyla by ze mě tahle troska, která utápí deprese v alkoholu a akorát z toho tloustne.
Nevinim z toho tebe, to vůbec ne, no, nebudu lhát, ne jenom tebe. The blame is on me, right? It was me, who destroyed my life. I screwed things up. I forced you to leave me. I forced you to start over. Without me. I hate my fucking life a I have no idea, how to start over. How to became a girl I used to be. I was never someone, but now I am a fucking looser and only thing I want is to die.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama