Is This Real? - part II.

14. května 2014 v 14:03 |  Moje povídky
Doprovodil mě domů, a když jsme se loučili, dal mi cudný polibek na tvář. Měla jsem chuť se na něj vrhnout, zulíbat ho, strhat z něj šaty a strávit s ním tu nejšílenější noc svýho života. Ale neudělala jsem to. Bála jsem se. Bála jsem se, že bych tím mohla zničit to něco krásnýho, co mezi náma vznikalo. Aspoň jsem doufala, že vznikalo.

Pak přišlo ráno. Už po probuzení na mě na mobilu čekala zpráva od Patrika: "Musím s tebou mluvit. Musím tě vidět, protože jsem se do tebe zamiloval a chci to probrat." Bylo to moc krásný na to, aby to byla pravda. Měla jsem to vědět. Měla jsem to vidět.

Sešli jsme se v jednom krásnym romantickym parčíku a strávili spolu nádherný den. Tentokrát už nezůstalo u pusy na tvář. Když mě poprvé políbil, měla jsem pocit, jako kdyby to bylo moje poprvé. Nikdy předtím to pro mě nebylo takovýhle. Nikdy předtím jsem se s nikým takhle necítila. Tenhle kluk mi během pár hodin obrátil svět vzhůru nohama. Bylo to jako obrovský tornádo, který se prohnalo mým životem, a změnilo všechno, co jsem znala.

Neváhala jsem a pozvala ho k sobě na skleničku. Všichni známe, jak tyhle skleničky končí. A tahle nebyla výjimkou. Bylo to nejkrásnějších pár hodin mého života. Víc nám nebylo souzeno, ale byly to nejkrásnější chvíle, co jsem kdy s kým zažila.

Ráno přišla studená sprcha. Když jsem se probudila, Patrik byl pryč. Nevěřila jsem vlastním očím. Nechal mi tam jenom dopis. Jen pár řádků, které měly zacelit tu díru, kterou nechal v mém srdci. Teď, když se na to dívám zpětně, uvědomuju si, že jsem ignorovala veškerý náznaky. Nechtěla jsem vidět to, že si, i když bylo vidět, že to cítí jako já, držel odstup. Zůstal mi po něm jenom ten jeden dopis a prstýnek, kterej nosil na řetízku. Vybral si opustit mě, ale přesto mi ze sebe něco nechal.

"Nejdražší Natálie,
tolik bych si přál, abych tě poznal před rokem. Všechno by teď bylo jinak. Rozhodl bych se jinak. Ale nemůžu teď zahodit všechno, na čem jsem tak tvrdě pracoval kvůli něčemu, u čeho nemam tušení, kam by to vedlo. Zbláznil jsem se do tebe. Zbláznil jsem se do tebe na první pohled, ale nemůžu tu zůstat. Dokážu si představit, že bych s tebou strávil zbytek života, mam pocit, že jsi moje spřízněná duše, ale musím teď odejít a nemůžu po tobě chtít, abys na mě čekala. Po škole jsem se dal k armádě a tvrdě jsem makal na tom, abych se dostal na misi. A dneska na jednu odjíždím. Kdybych tě potkal dřív, asi bych teď odjet nedokázal, ale je to pro mě obrovská šance a já jí nemůžu zahodit kvůli příslibu něčeho. Jestli všechno půjde tak, jak si plánuju, tak už se do tohohle ubohýho státu nikdy nevrátím. Nečekej na mě. Prosím, nechovej ke mně nenávist a ten prstýnek si nech na památku. A pamatuj - zažil jsem s tebou nekrásnější chvíle svýho života a nikdy nezapomenu. Ať budu kdykoli a kdekoli, tak budou se mnou. Znám tě pár hodin a mám pocit, že je to celá věčnost. Nikdy jsem k nikomu tohle necítil a možná už ani nebudu. Ale nemůžu zůstat.
S láskou, Tvůj P."

Pokračování příště..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama