Blízcí..

13. května 2014 v 15:10 |  Takové obecné úvahy
Ani nevim, jestli o tom chci psát, nebo ne. Jsem ještě pořád v šoku. Už chvíli jesm tušila, že se něco děje a že je ona, nebo někdo v jejim okolí docela nemocnej. Ale zjištění, že má rakovinu, mě fakt semlelo. Vždycky jsem věděla, že se tyhle věci dějou, že jsou lidi nemocní a umíraj... Ale nikdy se to nedělo v mé bezprostřední blízkosti. Od tý doby, co dělam tuhle novou práci, setkávam se tim docela často. Lidi jsou nemocní, mají rakoviny a podobný hnusy, dokonce i umírají, ale tohle. Ten člověk, co sedí vedle mě, má rakovinu? Jak je to vůbec možný? Co si o tom mam myslet? Mam se jí na to ptát, nebo mlčet? Chce se o tom bavit a štve jí, že se nezeptam? Myslí si, že se nezajímam? Nebo je ráda, že jí nenutim o tom mluvit? Co je správně? Jak se mam v týhle chvíli chovat? Nemam ráda tyhle situace, kdy nevim, jak se chovat. Teď je jedna moje část ráda, že mi kdysi kdosi tak rozkopal srdíčko, že jsem většinu svých citů potlačila. Jsem ráda, že už nic necítím, protože kdybych byla tou holkou, kterou jsem byla tenkrát, tak bych teď byla úplně v háji. Už teď jsem z toho dost v šoku a nevim, co si počít, natož kdybych byla ta citlivka, kterou jsem bývala. Je to hrozný, nezaslouží si to. Má tři děti, z toho jedno malý. Proč je svět tak nespravedlivej? Do háje, tohle je na mě moc. Nedokážu si vůbec představit, jak se musí cítit ona, čím si musí procházet. Nevim, co bych si počala, kdybych byla v její kůži.. Nedala bych to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama