Ztracená láska - část 2.

11. února 2013 v 21:14 |  Moje povídky
Další chvíle, kterou si jasně vybavuju, je ta, kdy jsi mi poprvé řekl, respektive napsal, že ti na mně záleží. Myslím, že jsem tě k tomu tak trošku dotlačila. Potřebovala už jsem tenkrát vědět, na čem jsem. Potřebovala jsem se utvrdit v tom, že neblázním, ale vážně se mezi námi něco děje. Že to neni jenom krásnej sen, ale je to skutečný.

Pamatuju si, jak jsi mi napsal: "Pravda je, že v poslední době myslim jen a jen na tebe." Když jsem to četla, byl to ten nejkrásnější pocit na světě. Zaplavila mě taková vlna citu, že se to těžko popisuje. Paradoxní je, že si přesně pamatuju tu tvojí smsku, ale nedokážu si vybavit, co jsem ti na to napsala já. Vím, že jednou jsem ti napsala, že si vážně nemůžu dovolit se do tebe zamilovat, respektive si přiznat, že už v tom pěkně lítam, protože jsem v tý době jaksi byla trochu zadaná, ale nevím, kam se tohle datuje.

Všechno mi to trochu splývá. Pamatuju si ty významný momenty, ale to mezi tím je mi trochu záhadou.

Najednou si vybavuju až to, jak jsem ti řekla, že tohle prostě nemůžu. Že to nemůžeme nechat zajít dál, protože jsem příliš uvězněná ve svym životě na to, abych z toho utekla. Pamatuju si, jak jsme spolu potom telefonovali a tys mi řekl, že mě miluješ. Tolik jsem na sebe chtěla hodit bundu a rozběhnout se za tebou. Místo toho jsem se rozhodla zachovat se správně - podle čích hodnot? - a vzdát se tý nádherný věci, co jsem k tobě cítila.

Byla to hrozná noc. Byl to hroznej den. Nemohla jsem nic dělat, nemohla jsem jíst, nedokázala jsem se soustředit. A najednou jsem seděla ve vlaku směr tvoje město. Pamatuju si, jak jsem se cítila, když jsem se pomalu blížila a přemítala, co se bude dít. Co si řekneme, jak daleko to zajde. Pamatuju si, jak jsem měla srdíčko až v krku a skoro nemohla dýchat. Byla jsem tak nervózní. Nevim, jak došlo k tomu, že jsem se od "nemůžu to udělat" dostala k tomu, že jsem seděla ve vlaku a vystupovala u tebe.

Pamatuju si, jak jsem vylezla a tys tam na mě čekal. Pamatuju si, jak jsem ti řekla? "Já vůbec nevim, co tu dělam," a ty ses na mě podíval s takovou dávkou lásky a řekl mi: "Pojď sem," a poprvý mě sevřel v náručí. Stačí, abych na to teď vzpomínala a znovu se mi to všechno vybavuje. Byl to tak nádhernej pocit, když jsi mě svíral v náručí a já si přála, abys mě nikdy nepustil. Bylo to tak přirozený, zdálo se mi jako bych do tvého objetí patřila snad odjakživa.

Pak jsme si celý večer povídali a objímali se a já čekala, my oba jsme čekali, kam se to vyvrbí dál. K ničemu nedošlo. Ač jsme spolu byli sami v bytě, tak k ničemu nedošlo, až dokud jsme se na nádraží neloučili. Nebyla jsem si jistá, jak tenhle večer zakončit. Ale tys mě objal a já prostě nedokázala odolat a políbila tě. Byla to jedna pusa, ale všechno změnila.

Dalších pár týdnů bylo úplně mimo realitu. Ty naše tajný randíčka a ty vášnivý líbačky. Pamatuju si, jak jsme se první den po tom našem prvním rande loučili a políbili se a já se chtěla vrátit do práce, ale nedokázala jsem odolat a musela se vrátit, abych tě ještě jednou políbila. Chtěla jsem jít a nechat nám něco na druhý den, ale musela jsem se vrátit, protože jsem tě tak strašně chtěla. Nikdy jsem nic tak vášnivýho jako ten náš vztah nezažila. vždycky jsem byla zdrženlivá, ale s tebou to bylo úplně mimo jakoukoli kontrolu. Nikdy jsem po týdnu vztahu nemyslela na sex. S tebou mě tyhle myšlenky začaly napadat opravdu takhle brzy. A pak, po čtrnácti dnech, jsme zase byli spolu v bytě a líbali se a já měla v kapse džínsů kondom a tolik tě chtěla. Nedokázala jsem se od tebe odtrhnout. My jsme se od sebe nedokázali odtrhnout. Nikdy předtím se mi nic takovýho nestalo, ale s tebou to bylo jak uragán. Objevilo se to z ničeho nic a úplně mě to pohltilo a převálcovalo. Dovolila jsem ti to, co jsem před tebou dovolila jenom jednomu člověku a ten na to musel čekat půl roku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama