Beznaděj

1. listopadu 2012 v 21:18 |  Láska a vztahy
Dneska jsem náhodou na netu potkala článek, kde se psalo, jak se ženy potkaly se svými láskami. A v diskuzi psaly další a další holky, jak ony našly lásku, nebo si láska našla je. Některý už s nima nebyly, jiný ano. Samozřejmě to ve mně asi logicky vzbudilo myšlenku, jak jsem já potkala svojí lásku.

Bylo to v práci. Dělali jsme spolu. Do dneška nevim, jak se to stalo, že jsem se do něj zamilovala. Do dneška nevim, kdy v mých citech nastal ten zlom. Kdy se to změnilo. Ale zbláznila jsem se do něj a zažila s nim nejkrásnější týdny svýho života.

Dneska už spolu nejsme, tenhle románek netrval dlouho, ale byl to nejsilnější a nejvášnivější, co jsem v životě zažila a vim, že už mě nikdy nic takovýho nepotká. S nim to bylo jiný. Z celý řady důvodů. Pravda je, že už je to několik let, co mě opustil a do dneška to ve mně pořád je. Už kvůli němu v noci nepláču a naučila jsem se žít bez něj, ale kdykoli je mi zle, tak bych si tak strašně přála moci zvednout telefon a zavolat mu. Zajít s nim na kafe a probrat s nim to, jak mizerně se cítim.

Ale to nejde, protože se rozhodl, že se mu bude žít líp beze mě. Chápu, co ho k tomu rozhodnutí vedlo. Ale to nic nemění na tom, že to pořád bolí a že občas propadam beznaději z toho, že je z mýho života pryč. Do dneška ho musim vídat a ty naše setkání mě občas trochu matou. Někdy, když vejdu do jeho kanceláře, mam pocit, že je rád, že mě vidí. Nevim, jestli jsem tak pitomá a naivní a tak strašně si přeju, aby mu na mně ještě alespoň maličko záleželo, že tam hledam něco, co tam neni, nebo to neni jenom zdání. Nedokážu říct, co je pravda. Nevim to. Nevim to a ta nevědomost mě ničí.

Procházim si teď nejhoršim obdobim svýho života. Myslela jsem si, že nic nemůže být horší než ta chvíle, kdy mě opustil. Ale tohle je horší. Rozsypalo se mi úplně všechno. Můj vztah už dlouho nefunguje. Jak by mohl, když je v mym podvědomí pořád tahle moje bejvalá láska. Je to dlouhodobej stav, kterej většinou zvládam, ale teď se mi do toho rozsypala ještě práce. Přišla jsem úplně o všechno. Všechno, na čem jsem tak tvrdě pracovala, šlo do háje. A já teď vůbec nevim, co budu dělat.

Příští týden mam druhej pohovor a jestli i ten vybouchne, tak pak už fakt nevim, co budu dělat dál. Hrozně se bojim toho, že se v tý černý díře utopim a provedu něco strašnýho. Bojim se toho, že už to prostě neustojim a udělam nějakou kravinu. Já vim, že v týhle situaci nejsem sama. Všichni, co tam se mnou dělaj jsou úplně stejně v hajzlu, ale nikdo z nich nepracoval tak tvrdě jako já. A nikdo z nich asi neni tak psychicky labilní.

Chtěla bych znát někoho, kdo se pokusil o sebevraždu. Kdo si třeba podřezal žíly. Chtěla bych vědět, jakej je to pocit. Jestli to bolí.. Už jsem v životě pár pěknejch sraček ustála a každá z nich na mojí psychice zanechala další a další jizvy a nevim, kolik toho ještě vydržim.

Někdy se ptam sama sebe, jestli by to bylo snazší, kdybych ho pořád měla ve svym životě. Moci teď zvednout telefon a zavolat mu. Vybrečet se mu na rameni. Nikdy mě neviděl brečet. Vždycky si myslel, že jsem bezcitná, že nic necítim. Kdyby tušil, kolik nocí jsem probrečela, když mě opustil. Když jsem zrovna nebyla pod práškama, který mi pomáhaly se v práci nezhroutit.

Chtěla bych vědět, jak to teď má. Jestli je pořád šťastně zamilovanej, nebo už ten vztah začal dohánět životní stereotyp. Přeju mu, aby byl šťastnej, i když bych si přála, aby to neznamenalo, že mě vymaže ze života. On šel dál. Zatímco já se v tom i po těch letech topim, tak on šel dál. Už nikdy tu pro mě nebude. Už nikdy mu nebudu moci napsat uprostřed noci. Už nikdy si spolu nebudeme hodiny povídat. Potřebuju ho, strašně ho potřebuju, ale on už tu pro mě nikdy nebude. Už tu nikdy nebude chtít být.

Chtěla bych mu tohle všechno říct, ale nikdy už k tomu nedostanu možnost. Přála bych si moci tuhle svojí část vymazat, protože mě vraždí. Myslim, že ho někde v hloubi duše i po těch letech pořád miluju a proto mi jinej vztah nikdy fungovat nebude. Přála bych si, aby ke mně cítil aspoň zlomek z toho, co cítím já k němu. Ale na lásku musí být dva :(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama