Ztracená láska - část 1.

24. října 2012 v 18:44 |  Moje povídky
V poslední době mam hodně volnýho času a jsem hodně sama doma, takže jsem se rozhodla vrátit se ke psaní. Chtěla bych, aby z tohohle vzniklo něco delšího, co tu budu postupně vydávat. Uvidíme, jestli mi moje předsevzetí vydrží.

Takže: Ztracená láska, část první

Dala bych všechno za to, abys byl teď tady se mnou. Abych tu teď nemusela sedět sama. Dala bych všechno, co mám, za to, abych si tímhle peklem nemusela procházet sama. Dala bych cokoli za to, aby tě zajímalo, jak špatně na tom jsem. A dala bych všechno za to, abychom byli stále spolu a tys mě pořád miloval.

Vím, proč to skončilo. Chápu, proč jsi mě přestal mít rád. Vím, že je to jen moje vina a vím, že jsem tě k tomu dohnala. Vím, že jsem to naprosto nezvládla a donutila jsem tě udělat to, co jsi udělal. Uvědomuju si, že jsem se tě od sebe tak dlouho snažila odehnat, až se mi to povedlo. Můžu vinit jen sama sebe. To já jsem si zkazila život. To já se postarala o to, abys byl teď s někým jiným a bylo ti úplně jedno, že absolutně nezvládám to, co se teď kolem mě děje a že bych strašně chtěla umřít a že se jen z posledních sil držím, abych opravdu něco neprovedla. Jedinej důvod, proč se tomu bráním jsou lidé, kterým na mně záleží. Není jich moc, ale přesto je tu pár lidí, kterým bych zničila život, kdybych si něco udělala. Moje máma a ségra, i když spolu teď zrovna válčíme a muj malej bráška..

Opravdu by mě zajímalo, co by to udělalo s tebou, kdyby ses jednoho krásnýho dne dozvěděl, že jsem mrtvá a že jsem zemřela vlastní rukou. Moc by mě zajímalo, jestli by to s tebou alespoň pohnulo. Jestli bys aspoň něco cítil. Hrozně se bojim toho, že ne. Že by ti to bylo úplně jedno. Strašně mě děsí myšlenka, že se tvoje city ke mně úplně ztratily. Podvědomě tuším, že to tak je, ale nechci na to ani pomyslet.

Pořád to nechápu, tolik jsme se milovali. Nikdy jsem nic tak silného, jako to, co bylo mezi námi, nezažila. Nikdy jsem se do vztahu s někým tak neponořila, jako když jsem poznala tebe. Nechala jsem se tím prostě strhnout a zažila ty nejkrásnější a nejintenzivnější chvíle ve svém životě.

Milovala jsem tě. Byl jsi mi vším. Pořád tě někde v hloubi duše miluju a pořád jsi celý můj svět, i když jsi mě opustil a začal znovu. I když ses rozhodl, že ti beze mě bude líp. Rozumím tomu, proč jsi to udělal. Chovala jsem se k tobě hrozně a zasloužila si to. Přesto nedokážu přestat vzpomínat na to, jaký to bylo, když jsme se do sebe začali zamilovávat a začali se sbližovat a byli spolu. Pořád se mi to honí hlavou.

Víš, ani pořádně nevím, kdy to vlastně přesně začalo. Mám pocit, jako by se to stalo ze dne na den, ale tak to přece nemohlo být. Nevím, nedává mi to smysl. Pamatuju si doby, kdy jsme spolu prostě jen pracovali a pak si najednou vybavuju chvíli, kdy už jsem tě milovala.

Pamatuju si, jak jsem tomu snažila bránit, ale prostě to bylo silnější než já. Víš ty, jak se to stalo? Vybavíš si, kdy se to začalo lámat? Kdy ses do mě začal zamilovávat? Nevím, ať přemýšlím, jak přemýšlím, nedokážu říct, kdy se to stalo.

Asi to bylo tehdy, když jsi začal dělat ty nehorázný blbosti. Když jsi učil to plyšový kuže plavat v hrnku a pak mu stříhal chlupy, protože už bylo celý zdeformovaný. Nebo možná tehdy, když jsi mu lepil ty smajlíkový obličeje. Já ti fakt nevim a tak hrozně by mě to zajímalo. Vztah s tebou mi změnil život a já nedokážu říct, jak se to stalo. Není to zvláštní? Vážně si nedokážu vybavit chvíli, kdy se to začalo měnit.

Pamatuju si, jak jsi mi tenkrát večer volal. Kvůli práci, ale zdálo se mi, že to byla jen záminka, že jsi se mnou prostě chtěl mluvit. Byla jsem tenkrát ve vaně, poslouchala rádio a začal mi zvonit telefon. A byl jsi to ty. A bylo to tak krásný slyšet tvůj hlas. Vůbec netušíš, jak strašně příjemnej hlas máš v telefonu. Netušíš, jak strašně ráda jsem ho poslouchala. Jak moc jsi mě vždycky dokázal uklidnit.

Byl jsi moje všechno. A když jsi odešel, tak sis s sebou odnesl i kus mě. Vzal sis jednu mou část s sebou a já už nikdy nebudu úplná. Vždycky už mi bude něco chybět. Vždycky už mi budeš chybět ty a nejspíš až do smrti se budu učit bez tebe žít.

Vybavuju si až chvíli, kdy už jsem tomu podlehla. Chvíli, kdy už jsem věděla, že jsem se do tebe zcela neplánovaně a zcela nechtěně zamilovala. Pamatuju si, jak jsem strašně chtěla jít do kina na Austrálii a neměla jsem s kým. A kousek od tvýho baráku je kino. Schválně jsem to tenkrát před tebou říkala a doufala, že by tě třeba mohlo napadnout, že bychom šli spolu.

Věděla jsem, že kdyby k tomu došlo, neskončilo by to u kamarádskýho kina. Věděla jsem, že tě to ke mně táhne stejně tak jako mě k tobě. Věděla jsem, že kdybychom do toho šli, bylo by to jako z románu. Dívali bychom se na film, respektive bychom dělali, že se díváme na film a přitom bychom byli jako na trní, protože bychom tak intenzivně vnímali blízkost toho druhého a napjatě čekali, co přijde dál. Ty by sis říkal, jak bych asi zareagovala, kdyby ses o něco pokusil a já bych měla srdce až v krku z napětí a nervozity, zda se o něco pokusíš a topila bych se v očekávání toho, kdy už k tomu konečně dojde. Kdy už konečně ucítím, jaké to bude, když se mě dotkneš. Jaké to bude, když mě políbíš.

Nejspíš by ses bez nějakého znamení k ničemu neodvážil, takže bych nakonec nevydržela a podívala se na tebe. Tenhle pohled by ti neunikl, protože by ses na mě taky celou dobu díval. A ve chvíli, kdy by se naše pohledy setkaly, bys sebral kuráž a dotkl se mojí ruky. Pod tvým dotekem bych se určitě zachvěla a bylo by to přesně takové, jaké si to představuju. Netrvalo by to ani do první romantické scény, než bych byla ve tvém náručí a líbali bychom se. Všechno by šlo tak nějak samo. Bylo by to přirozený. Bylo by to přirozený, protože jsme k sobě patřili.

Ale, jak oba víme, k tomuhle nikdy nedošlo.

Nenapadlo tě mě pozvat a já se neodvážila zeptat. Ale pamatuju si, jak jsem ti pak napsala, že jedna kolegyňka říkala, že jsme mohli jít spolu a tys mi napsal, že bys proti kinu nic neměl. To bylo asi poprvý, kdy jsme si navzájem něco naznačili.

Co přišlo potom, já ti ani nevím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama