Co asi cítí..?

23. října 2012 v 20:56 |  Láska a vztahy
Je to taková normální situace, stává se to denně. Lidi se potkají, zamilují a pak se všechno rozsype a přijde rozchod. A pak se najdenou musíte denně vídat a nevíte, jak si s tím poradit, tak začnete dělat blbosti. Bolí vás to vědomí, že jste ho ztratili. Přáli byste si být pořád s ním a přáli byste si, aby se jeho city k vám neztratily. Přáli byste si, abys vás měl pořád rád a aby bylo všechno takové jako dřív. Ale není. Na lásku musejí být dva a on se rozhodl, že už vás ve svém životě nechce. Rozhodl se, že už s vámi nechce trávit čas a pomáhat vám, když je vám nejhůř. Nemůžete mu to vyčítat, protože jste toho udělali tolik, abyste ho od sebe odehnali, ale přesto vás to vědomí zabíjí. A pak přijde ten nejhorší okamžik, když si vaše bývalá láska někoho najde. Když se najednou culí na mobil a začne se vonět a je z něj úplně jinej člověk. Vidíte, jak je bez vás šťastný a to vědomí vás zabíjí. Tolik byste si přáli to změnit, ale nejde to. Začne vám být mizerně, přijdou depky a třeba i chvíle, kdy se před ním zhroutíte. Ale jemu je to jedno. Už za vámi nejde, když vidí, že je vám zle. Už se nezeptá, jestli jste v pohodě a neobejme vás. Už to není ten člověk, co by pro vás udělal všechno. Nemiluje vás. Vypadá to, že se jeho city úplně ztratily. Nebo k vám stále něco cítí, ale sám sobě si tak dokonale namluvil, že ne, že si to sám neuvědomuje?

Já nevím. Opustil mě. Vymazal mě ze života. Nebudu tvrdit, že k tomu neměl všechny důvody světa, ale taky nebudu tvrdit, že mě to nezničilo. Tenkrát mě to odrovnalo a pravda je, že je to ve mně pořád. Vždycky jsem si myslela, že rozchod nemůže člověka poznamenat na celej život, ale pletla jsem se. Zničlo mě to a už nikdy jsem nebyla stejná jako předtím. A i když jsem se přes to nakonec přenesla, tak dodneška to ve mně je. Pořád to na sobě cítím. Neuplyne téměř ani den, abych si na něj nevzpomněla. Pořád to ve mně je. Někde v hloubi duše vím, že jsem ho nepřestala milovat. Ty city, co jsem k němu chovala, ve mně pořád někde jsou. Uvědomuju si, že jsem je pohřbila někam hluboko, protožte on mě prostě opustil a už se mnou nechtěl být a kdybych sama sobě nenamluvila, že jsem se z toho dostala, tak bych se nakonec zhroutila, takže jsem je musela někam uklidit, ale jsem si dost jistá, že to, že pořád nejsem sama sebou a že už nikdy nebudu stejná jako předtím, má hodně společného s tím, že ve mně city pořád žijou.

A jsou dny, kdy si říkám, že je možný, že on je na tom stejně. Občas se na mě podívá tak, že ve mně zahlodá červíček pochybností. Občas se prostě neubráním tomu, že mě napadne, že možná, možná v něm taky něco zůstalo. To, co bylo mezi náma, bylo to nejsilnější, co jsem v životě zažila. Nemůžu uvěřit tomu, že by to dokázal prostě vymazat. Že by dokázal zapomenout. Vážně nevím, jestli si tohle jenom namlouvam, nebo jestli se vážně někdy stane, že se naše pohledy setkají a já vidím v jeho očích záblesk něčeho známého. Možná si to jenom tolik přeju, že hledám něco, co tam není. Nevím. Vím, že mě náš vztah poznamenal, zanechal ve mně hluboké stopy. A z toho, jakým tónem dnes mluvil o mém manželovi, jsem měla pocit, že v něm taky. Nemohlo to pro něj přece znamenat o tolik míň, než pro mě. Musel mě přece mít aspoň trochu rád.

Jenže teď je s ní. Aspoň si myslím, že je pořád s ní. Proč by se s ní taky rozcházel, že jo. Má pravidelnou dávku sexu a někoho, s kým může trávit čas. Co by za to jiní dali..

Já nevím. Už dlouho jsem takhle nepřemýšlela. Je hrozný, že stačí jeden jeho pohled a všechno se mi to vrátí. Strašně bych chtěla vědět, jestli si někdy vzpomene, jestli někdy taky takhle uvažuje. Jestli mu někdy chybím :(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama