The Art of Getting By

29. července 2012 v 11:14 |  Moje názory na filmy
Tak k tomuhle filmu jsem se dostala úplně náhodou, když mě přepadla chuť pustit si něco romantickýho. A jak z blintu přijít k nějakýmu romantickýmu filmu, že.. Tak jsem si dala na CSFD žebříčky a prošla si romantický filmy z loňského roku a narazila mezi nimi na tenhle pro mě do té doby zcela neznámý film. Vůbec mě to nepřekvapuje, protože filmy jako tenhle prostě nejsou pro široký stádo. Je dost specifickej. Není to žádná akční věc, prostě se to postupně táhne, nic moc se tam neděje a je to spíš o tom prožitku, než o akci. Trochu mi to připomíná filmy Za soumraku a Za úsvitu, který si myslím, že taky vůbec nejsou známé. Za večer jsem si ho stihla pustit dvakrát, napřed sama a pak i s manželem, protože o tohle jsem se s ním musela omažitě podělit.

Hlavními hrdiny filmu jsou George Zinavoy (hraje Freddie Highmore, kterého jste mohli vidět například v August Rush, což je další můj zamilovaný film) a Sally Howeová (hraje Emma Roberts, kterou já jsem viděla ve filmu Hotel pro psy). Tahle celkem nesourodá dvojice je sílou celýho toho filmu. Znáte to, looser se dá dohromady s kočkou a je z toho láska. A oni dva se mi tam opravdu hodili. Freddie jako by se pro takovýhle role narodil.

Nejlíp asi význam tohohle filmu vystihnu, když se s vámi podělím o Georgeovi hlášky, protože ty fakt stojí za to a vystihnou, o čem to je, daleko líp, než bych to dokázala já.

George je takový hodně zvláštní kluk, pro jeho popis se fakt nabízí slovo mimoň, ale myšleno v dobrém.

Film začíná tím, jak říká: "Od té doby, co se začala zaznamenávat historie, se narodilo asi 110 miliard lidí. A ani jeden z nich to nezvládnul. Na planetě je 6,8 miliard lidí. Přibližně 60 miliónů každý rok zemře. 60 miliónů lidí!! To je asi 160 000 denně. Když jsem byl dítě, četl jsem jeden citát: "Žijeme sami a zemřeme sami." Všechno ostatní je jenom iluze. Nemohl jsem kvůli tomu spát. Všichni umřeme sami. Tak proč bych měl svůj život strávit pracováním, upocený a úporně se o něco snažit? Kvůli iluzi? Protože nikdo z mých přátel, žádná holka, žádné úkoly na časování, nebo na odmocninu přepony, mi nepomůžou vyhnout se osudu. Mám lepší věci na práci." Je mu sotva dvacet, je v maturitním ročníku a nedělá žádné úkoly, neposlouchá učitele, místo toho si celé hodiny kreslí, nemá žádné přátele a nejhorší na tom je, že to nedělá z recese, nebo naschvál. Prostě je tak zdeptaný životem, že není schopný něco dělat. Nedokáže normálně fungovat.

Učitelka se ho ptá, proč nepřinesl úkol a on jí na to odpovídá: "Byl jsem v depresi. Protože mi došlo, že jednou zemřu. Já...já jsem se snažil. Jen jsem se nemohl zbavit pocitu, že jsem smrtelný. Všechno mi přijde tak bezvýznamné. Bohužel, včetně tohoto cvičení." Takže samozřejmě míří rovnou do ředitleny, kde už je jako doma. Po přednášce od ředitele si jde zakouřit na střechu, kde potkává Sally, která tam také kouří, což je samozřejmě zakázané. Nachytá je tam asistentka ředitele a George bere celou vinu na sebe, čímž si Sally získá a začne tím jejich přátelství. Začnou spolu trávit volný čas, ona ho seznamuje s jejími přáteli a postupně se sbližují.

George ovšem dál nedělá úkoly a nechává svůj život jít do háje. Ale už je aspoň o poznání šťastnější a dokonce i jednou odpoví učitelce na otázku o tom, které části románu Starosta Casterbridgeský nesou znaky romantismu a to jí George odpovídá: "Líbil se mi. Moje nejoblíbenejší část je ta, kde je město popsané z pohledu včely, jak lítá z jednoho místa na druhé. Tak vizuální... Takže podle mě se Hardy snaží o zobrazení ne pohledem Boha, ale pohledem hmyzu, nejmenšího, nejskromnějšího stvoření v přírodě. Což je poměrně romantické."

A druhý den bere Goerge Sally za školu: "Pravidlo číslo jedna o hákování školy: hákovat je zábavný. Pravidlo druhé: hákuj jen zřídka, aby si zachovala speciálnost. Pravidlo třetí: Se svým časem nalož kulturno-prospěšně, aby ti to přišlo morálnější. Když hákuješ, tak musíš jít do kina. Pravidlo čtvrté: Nudle!"

Mezitím se na kariérním dnu se známí s malířem Dustinem, který chodil do jejich školy. Začne Georgovi dávat rady a zjevně se mu líbí Sally a on jí, nicméně Georgeovi slíbí, že ji nechá na pokoji, protože vidí, že je do ní blázen, ač mu tvrdí, že spolu nejsou.

Na Silvestra Sally George pozve na akci pořádanou jejími přáteli. George přijde, zazvoní a otevře mu Sally v třpytivých minišatech a George je z toho úplně vedle:
"Sally: Co?
George: Nic.
Sally: Jsi v pohodě?
George: Jsem alergický na hormóny.
Sally: Na jaké hormóny?
George: Na moje."

A pak u ní George přespí, ovšem jen na matraci a jako kamarád a její matka se ji snaží odradit od toho, aby si s ním hrála:
"Matka: Ten chlapec se mi líbí.
Sally: I mně.
Matka: Sal, nemyslím, že bys ho měla vodit za nos.
Sally: Dávaš mi rady ohledně vztahů?
Matka: Jen si myslím, že bys měla chodit s někým tobě podobným.
Sally: Neboj se, jsme jen kamarádi.
Matka: To je ale přesně to, o co se bojím.
Sally: Charlotte, já nekomentuju tvůj společenský život, ty bys zase neměla komentovat ten můj.
Matka: Viděla jsem, jak se na tebe kouká. Pro něho to znamená víc. Věř mi. S jejich náklonností jsem si hrála celý život. Ale s těmi hodnými se to nedělá.
Sally: To děláš ty. Ja to nedělám."

Zlom v téhle idylce nastane ve chvíli, kdy jdou George a Sally na Valentýna na večeři.
Napřed se dozvíme, jaký byl George jako dítě: "Byl jsem lepší člověk než jsem teď. Fakt. Byl jsem šťastný, všemu otevřený. Byl jsem zvídavý. Ale řeknu ti, že jsem věděl, když to končilo. Byl jsem smutný, když jsem si uvědomil, že se změním. A že to nejspíš bude ještě horší. Nostalgie z přítomnosti, které jsem se nemohl zbavit."

A pak Sally všechno zničí. Nejdřív si začne dělat srandu, že by se spolu mohli vyspat (už je znuděná životem bez přítele) a pak jejich vztah v podstatě degraduje a to George zničí:
"Sally: Je divné nemít kluka. Už je to dlouho.
George: Tak to je, protože letos je to poprvé, co na škole neni nikdo starší než ty. Zmizeli ti kandidáti.
Sally: Jak to víš?
George: Jsem velmi bystrá osoba.
Sally: Měl si někdy.. Sex?
George: Asi tisíckrát.
Sally: Ne vážně..měl?
George: Proč se mě na to ptáš? Víš, že ne.
Sally: Nevím, jen... mě to zajímá. Myslel si někdy na mě?
George: Jak to myslíš?
Sally: Víš, jak to myslím. Myslel si... Myslel si někdy na...
George: Proč tohle děláš?
Sally: Vyspíš se se mnou? Dělám si srandu. Špatný nápad. Dokážeš si představit, jak divný by to bylo? Jsi můj jediný opravdový kamarád. Nezničme to."

A pak jdou domů a George je zničený:
"Sally: Neskočíme za Zoe? Georgi? Georgi!
George: Musim jít.
Sally: Cože?
George: Necítím se dobře.
Sally: Ok. Uvidíme se zítra?
George: Nevím. Tohle je špatně. Je to vtip.
Sally: Moc přemýšlíš, Georgi!"

A od té doby George se Sally nepromluví. Nezvedá jí telefon, chodí kolem sebe jako cizí lidé. Nemluví ani s nikým jiným, je zcela zničený a funguje ještě míň, než předtím.
"Georgova matka: Proč nejsi ve škole?
George: Jestli mluvíš tou nejjednodušší formou anglického jazyka, tak tomuhle musíš rozumět. Nechej mě na pokoji.
Matka: Co jsi mi to právě řekl?
George: Vivien, hlas mám klidný. Jsem svobodně myslící jedinec, který se rozhodl nezaobírat se tímto rozhovorem. Prosím."

A je tu konec roku a George je postaven před zásadní rozhodnutí: Buď udělá všechny úkoly za celý rok, včetně nakreslení obrazu, který řekne něco z jeho nitra, nebo bude vyloučen a nedostane maturitní vysvědčení. Jeho matce se v tu samou dobu rozsype vztah a kvůli jejímu manželovi jsou zadlužení, takže se George rozhodne zatnout zuby a přinutit se udělat všechnu tu zbytečnou práci. A to i přesto, že zjistí, že Sally chodí s Dustinem. Poté, co ho otec napadne, běží za Sally a pokusí se ji políbit a chce, aby se dali dohromady, ale ona je právě s Dustinem a George dostane další ránu. Přesto všechno zvládne a jednou večer mu přijde od Sally smska, že ho musí vidět. George kavalír na tu schůzku jde a přestože mu Sally řekne, že odjíždní na léto s Dustinem do Evropy, George jí řekne, co pro něj znamená:

"Musím ti něco říct. Měla si pravdu. V tom... měl jsem říct, co chci. Miluju tě. Vždy jsem tě miloval. Myslel jsem, že ty jsi ta nespravedlivá, ale byl jsem to já, protože jsem nic neřekl. Tak jsem to řekl. Byl jsem nic. Cítil jsem se jako nic. Ještě míň než nic. Ale ty jsi to změnila."

Sally ho chytne za ruku a jdou k ní, kde se líbají (možná milují) a kde mu řekne:
"Sally: Víš, že jednoho dne budeme spolu. Jen si nejdřív musíme vyřešit naše problémy. A ty se musíš vyspat s hodně holkama, aby ses dostal ze své škatulky.
George: Nejezdi. Prosím.
Sally: Život je dlouhý. Ještě jsme neskončili.
George: Zákeřná, sadistická malá potvora.
Sally: Taky tě miluju."

No a jak byste asi mohli čekat, Sally do Evropy nakonec neodjede a George odmaturuje. Takže happy-end a jeden z nejúžasnějších filmů, co jsem kdy viděla. Pustím si ho ještě aspoň stokrát a vám všem ho vřele doporučuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama