Myslím na dítě 2 - zklamání

23. června 2012 v 10:09 |  Takové obecné úvahy
Tak jsem to řekla manželovi. Upřímně řečeno jsem čekala, že bude mít obrovskou radost a že celou tu bodu čekal jen na mě, až se k tomuhle kroku konečně odhodlám. Ale výsledek je trochu jiný.

Radost nakonec měl, potom, co přešel ten šok z toho, že jsem ze dne na den otočila o dvěstě stupňů, ale o miminko se teď snažit nebudeme. Stalo se přesně to, co jsem čekala.

Teď se po šesti letech, kdy si na svou práci stěžuje a říká, jak si bude hledat něco jiného, rozhodne, že to začne dělat doopravdy. No a pořídit si děcko, když nemůžu vědět, jestli se náhodou nestane zázrak a ze svojí práce odejde a půjde jinam, kde to nemusí klapnout a zůstane bez práce, prostě nemůžu. Nemůžu riskovatm, že pak zůstaneme bez příjmu. Už takhle by to bylo finančně náročný jen s jeho platem, natož bez něj.

Víte, říká, že mě nechce zklamat a chce nás pak líp uživit. Já to na jednu stranu úplně chápu, ale moje druhá část je na něj tak naštvaná, že už to neudělal dávno. Furt o tom jenom mluvil a mluvil a skutek utek a upřímně řečeno bych se hodně divila, kdyby to tentokrát bylo jinak.

A mně by se teď tak hodilo otěhotnět. V práci šlo všechno do háje, teď poprvý v životě nemám co ztratit, když ze všeho prostě vypadnu a půjdu na mateřskou. A není to jenom to. Nevím, co se se mnou přesně stalo, ale prostě to poprvý v životě chci. Je to správná věc. A strašně mě zklamalo, že mi můj manžílek tenhle sen rozbil. Sice říkáme, že počkáme jenom přes léto a jsou to jen dva měsíce, ale upřímně řečeno mám i trošku strach, že zase vyměknu. Těhotenství a všechno to kolem mě děsí a ze všeho nejvíc mě děsí porod. A bojím se, že zase nechám ten strach, aby přebil tu touhu. U mně se to může velice snadno stát.

Jsem teď ze všeho tak demoralizovaná. V práci je všechno v háji a ani osobní život mi nevychází tak, jak bych si přála. Život je hrozně nefér. Jsou lidi, kterým vychází všechno a pak jsou lidi, který ať dělaj, co dělaj, tak jim nevyjde nic. A já bohužel patřim do tý druhý skupiny. Asi si řeknete, že přehánim, ale to, co se mi celej život děje, to nejsou náhody. Už to začíná uznávat i muj manžel. No a čeká mě další zbytečnej den :(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama