Kudy kam

8. června 2012 v 22:04 |  Takové obecné úvahy
No, tenhle blog se čím dál tím víc stává mým deníčkem. Deníček jsem si psala někdy od druhýho stupně základky, ale postupně mě to tak nějak omrzelo. Ale za posledních pár měsíců, za tenhle týden, se toho tolik stalo, že toho mam plnou hlavu a musim to ze sebe dostat. A tak nějak jsem si zvykla to ventilovat tady.

Pokud si tohle čte někdo, kdo už tu byl, tak už víte, že mi stěhují práci na Moravu. Už jsem o tom věděla pár měsíců. A vypadalo to, že mojí práci prostě zruší, převedou to jinam a u nás to půjde do háje. Ale pak se najednou ukázalo, že u nás bude nová práce. A já jako jeden z mála schopnejch lidí tam jsem se najednou dostala do situace, kdy si musim vybrat mezi tím, jestli zahodim všechno to, co jsem tam za ta léta vybudovala a zůstanu v místě, kde jsem pracovala doteď, nebo strávim tři hodiny denně dojížděnim.

Dneska jsem seděla s mym šéfem a vymýšleli jsme, co a jak s tim stěhovánim. Budu se toho podle všeho hodně úzce účastnit, z čehož jsem nadšená. Jenže jsem z toho teď úplně rozhozená. Mně přijde, že on prostě počítá s tím, že na nový pracoviště půjdu. Že nakonec vyměknu a na dojíždění kývnu.

Já nevim. Jsem z toho docela na nervy. Znáte takový ty stavy, kdy se vám chce brečet a jste v takovym tom stavu, kdy vůbec nevíte kudy kam. Jo, na rozhodnutí mám ještě tak tři měsíce, ale nemyslim si, že v tý době budu o něco moudřejší. Nevim, co by se muselo stát, aby mi to jasně řeklo, kterym směrem se vydat.

Víte, to neni jenom o tom, že se teď rozhodnu pro dojíždění, jsou tu další faktory, který musim zvážit. Už mi dávno neni patnáct a jednou budu chtít rodinu. A když ted kývnu na dojíždění a pak půjdu na mateřskou, tak potom s malym děckem už dojíždět moci nebudu. A co pak? Zůstanu po mateřský s malym děckem a bez práce? Začínám z toho fakt bláznit a nemůžu to dostat z hlavy.

Teď tu piju druhou skleničku vína, vrátila jsem se z cigárka, přitom normálně nekouřim. Přála bych si, aby mi někdo poradil, co mam dělat, ale tohle rozhodnutí za mě nikdo udělat nemůže. A navíc se znám natolik, abych věděla, že ať se rozhodnu jakkoli, stejně si budu říkat, co by bylo, kdybych se rozhodla pro tu druhou práci. Nejsem ten typ člověka, co se dokáže rozhodnout a dál už nad tim neuvažovat. Jsem přesně opak. Bohužel :(.

Já vim, asi si říkáte, že tyhle moje starosti jsou dětinský. Vybírat si mezi dvěma pracemi, co je to za starost. Spousta lidí nemá práci žádnou. No ale ani tohle neni sranda, pokud máte aspoň nějký ambice a nechcete všechno zahodit :(. A hlavně: Každý svýho štěstí strůjce..

H.M.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama