Hořká příchuť lásky - 1.část

23. června 2012 v 19:00 |  Moje povídky
Další z věcí, který jsem napsala na střední, před asi tak dvěstě lety :).

H.M.

Teprve nyní, když se dívala na toho chlapce, kterého znala už léta a vždy byli nejlepší přátelé, jak se líbá s její nejlepší přítelkyní, si začala pozdě ale přece uvědomovat, co pro ni vždy znamenal a co se s ní vždy, až do jejího posledního výdechu, potáhne. Najednou byl víc než jen dávný přítel z dětství, zpovědník a důvěrník. Najednou se jejich nejisté chování, když se zcela nečekaně ocitli v náručí, jevilo v úplně jiném světle. Nyní si byla jistá. Miluje ho. Miluje ho a uvědomila si to v tu nejnevhodnější dobu. V době, kdy s konečnou platností uvízl v osidlech její nejlepší přítelkyně, která věděla, jak skvělí jsou přátelé a možná i tušila, že je v tom něco víc. Něco, co si zatím ani jeden z nich neuvědomoval.

Stála tam, dívala se na ně a ani nevnímala slzy, které se jí z toho přinejmenším nepříjemného objevu koulely po tvářích. Nebyla schopna myslet, nebyla schopna cítit a nebyla schopna pohybu. Necítila nic víc ani nic míň než šílenou, neskutečnou a ubíjející samotu, která se jí pomalu ale jistě postupně zmocňovala. Měla chuť začít si rvát vzteky vlasy, kopat do laviček, strkat do lidí…, ale k ničemu z toho v sobě nenašla dostatek sil.

I když se jí chtělo udělat snad tisíc věcí, jen ne odejít a nechat jí volnou cestu, otočila se na podpatku a s hlavou svěšenou choulíc se v kabátě, který ji nedostatečně chránil před vlezlou zimou, odcházela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama